Chtěla jsem si do bytu pořídit dalšího zvířecího člena, a tak jsem koumala, co že by to tak mohlo být.. V hlavě mi uvízly nápady s kočkou, činčilou a fretkou. A snad náhoda tomu chtěla, že jsem při hledání na internetu našla inzerát ohledně darování ročního samečka fretky. Okamžitě jsem majitelku kontaktovala, měla jsem štěstí, že jsem jí ozvala jako první a tak druhý den mohlo proběhnout plánované předání chlupáče.
Těšila jsem se jak malá, kdysi jsme totiž doma freťáka měli a byl to kouzelný tvor, prvotřídní mazel a bystrý společník. Lojza jsme mu říkali...
Druhý den jsem měla rande se slečnou majitelkou, donesla fretku v přepravním boxu. Zatímco se s ním ještě naposledy mazlila, vyptávala jsem se, co má rád, aby mu u mě nic nechybělo.
Ale ouha, při předávání Luckyho ( tak se jmenoval ) ke mně do košíku s sebou začal zmítat a útočit nejen po mně, ale i po majitelce. Uklidnila mě tím, že není zvyklý na můj pach, ale že si brzo zvykne, jen že se s ním mám mazlit a plně se mu věnovat. Slečna byla smutná, že si ho nemůže nechat, protože se bude stěhovat do Anglie a tam si ho nemůže dovolit...
Nakonec se mi ji podařilo dostat do bytu. Ve svém provizorním příbytku ve velké krabici být nechtěl, rval jak krabici, tak mřížku nahoře. Nechala jsem ho tedy pobíhat po bytě, ať si na své nové prostředí zvyká. Vymetl kde co a já ho volala jménem. Přiběhl, ale agresivní byl i po pár hodinách. Ke konci dne se mu dokonce podařilo kousnout mě do tváře. 
Moje míra trpělivosti tím přetekla, napsala jsem majitelce, co všechno vyváděl, jak je to čím dál horší a že pokud to přetrvá i do druhého dne, nejspíš jí ho vrátím. Pořád mě ujišťovala, že je to novým prostředím a že je hodný mazlík. Když jsem jí řekla, že mě kousnul i do obličeje a zda je očkovaný, dostala jsem odpověď, že není, že ani nevěděli, že se dají fretky očkovat, ale že její maminku taky kousl a bylo to v poho:)
Večer to vypadalo, že půjde spát a bude klid, ale jakmile uslyšel nějaký zvuk, hrabal se z pelechu a bleskurychle se ke mně hnal. Snažil se útočit pořád. Pelech a chodba už začaly zavánět jeho typickou vůní...
Ráno bylo stejné, ještě že jsem si nazula boty, šel mi po nohách a zakusoval se do obuvi. Napsala jsem slečně, že mi přetekly nervy a že jí ho ráda vrátím. Omlouvala se mi, že ji to všechno mrzí.
Odpoledne už putoval v jiném zavřeném koši zpět ke své majitelce. Měla jsem radost, když mi sdělila, že už má nového zájemce - pána, co chová fretky venku ve voliéře a tam že se bude mít dobře, ani o nevěstu nouze nebude...
S vrácením Luckyho mi spadl velký kámen ze srdce. Z fretek jsem se nadobro vyléčila. S láskou stále vzpomínám na miliónového Lojzíka. To byl aspoň borec...
